začátek 9 měs., konec cca 3-4 roky.
Řešili jsme to studenou sprchou , potom, když už byla větší a bylo vidět, že to na ní jde, křičela jsem na ní "Nadechni se nadechni se, nebo půjdeš pod sprchu!!!!" Protože to nesnášela, někdy to i rozdejchala, když ne, šla pod sprchu. Pak to zákeřně začala dělat jen venku, kde nebyla sprcha, takže bez flašky s vodou na polití (nesměl nikdo vypít!) jsme nevycházeli. Poslední záchvat měla ke konci zimy na vycházce, už byl asi půl roku klid, myslela jsem, že už to přešlo. Takže flaštičku jsme přestali tahat. Asi měla dojem, že na ní nemám, a při sundavání "z koně" spustila. Voda nikde, sníh už nikde .. manžel svižně skočil do příkopu, nabral hnusný černý přemrzlý sníh shrnutý ze silnice a zmatlal jí s tím hubu. A byl konec, jako kdyby dospěla k závěru, že jí to za to nestojí.
Nejhůř jsem to snášela vždycky já, klepala jsem se potom ještě hodinu.