Ono jde taky o to, jak kdo pohřeb vnímá. Pro mě pohřeb není spojení se smrtí, ale jen společenská událost, která se koná u příležitosti něčí smrti. Už to samo o sobě je mi nepříjemné.
Pohřeb s přijetím smrti jako přirozené součásti života moc nesouvisí. Jde o určitý rituál, o zvyk.
Vnímat smrt jako přirozenou, truchlit nad zemřelým, rozloučit se s ním, to vše mohu bez pohřbu, v tomto směru je pro mě mnohem důležitější být s blízkým člověkem, když umírá, což je přesně to, co se v současné době neděje, lidé neumírají doma a v kruhu svých blízkých, většinou nemají šanci se rozloučit. Proto se smrti bojíme, že nevídáme umírání, leda tak tragická úmrtí zprostředkovaná televizí. Ale jestli budu chodit na pohřby nebo na hřbitov a jestli tam budu brát své děti, to mně ani jim přirozenost smrti neukáže.