Hilly, myslím že se pohybuješ v moc hypotetické rovině - tvoje dítě prostě zatím ještě v kolektivu není a potřebu sebeprosazení tudíž nemá a ani vzory od kterých odkoukat "jak to dělají jiní". Až na to přijde, uvidíš jaká je, jak jedná a jaké chování v ní posilovat či naopak tlumit.

Starší dcera nyní 6 let je samotářská, ale ta agrese tam taky bohužel je, dřív jí stačilo aby se k ní někdo blížil a koukal "divně" a už mu preventivně dala ránu.... řešili jsme to skoro 2 roky, ani dneska to není úplně stopro, vidím to na jejím chování k mladšímu bráškovi - prostě ho někdy hrubě "odstaví" místo pokusu o domluvu nebo jemnější řešení. Ale pak se taky stane že přijde ze školky a bulí že si s ní holky nechtěly hrát. Tak to pak rozebíráme - že když chce někdo moc šéfovat nebo je zbytečně hrubej, tak ostatní udělají to že se s ním prostě nebudou bavit - a jak to napravit. Myslím že tohle rozhodně nebylo naším výchovným záměrem, ani se doma nebijem atd., nicméně já jako malá jsem taky byla taková - ticho a bác ... takže asi geny. Ale pracujem na tom.

Druhé dítko, syn 3 roky je odmala kecálek, smíšek a opička zvědavá šaškovitá. S každým se dá do řeči, i s většíma klukama (obdivuje je) a docela si dokáže i poradit v takovém tom kdo si bude hrát s jakou hračkou - půjčí, zeptá se, jednou ustoupí pak si zas řekne že teď je řada na něm, k holčičkám je docela džentlas. Krapet hůř vychází s batolaty která ještě neumí moc mluvit a dohodnout se a jen ječí. Ale jinak docela ok. Ten půjde do školky teď a taky nevím jak bude reagovat na větší kolektiv, to prostě doma nasimulovat nedokážu. Jen doufám že bude dělat to co dotdeď, ale jestli se tam vyskytne nějaký agresor, bude se třeba taky bránit hruběji..... to teď ale neumím odhadnout, prostě musím počkat až na tu konkrétní situaci která nastane.