když jsem byla malá holka, tak se druhá světová válka rozebírala pořád, sice ne příliš objektivně, ale o hrůzách fašismu jsme se dozvěděli. O Lidicích jsme věděli, ale brali jsme to jenom jako nějaké hodně vzdálené výročí.
Teď, když jsem sama matkou, působí to na mě hodně. Ten strach o své nejbližší je hrozný, musím se přiznat, že na to ani nemohu myslet, jak se cítily ty matky, které přišly o děti a ty děti, které už rodiče neviděly. nemluvím o mužích..