"Co když ten, kdo tzv. odmítá, by i odmítal méně, kdyby se nemusel bát..."

Mám zkušenost se dvěma dlouhodobými vztahy.
V manželství nefungovalo NIC, protože prostě jiný než manželův pohled na cokoli byl prezentován jako chybný. Tam skutečně po neplodných debatách nešlo se vztahem udělat nic jiného, než ho ukončit, manžel si našel ženu zcela submisivní povahy, které prostě udílí příkazy a ona je plní...takže jim to funguje.

S přítelem jsme se dokázali domluvit na tom, že jsme schopni se domluvit na všem, včetně věcí nejintimnějšího rázu. Do detailů zabíhat nehodlám, ale prostě nemáme problém, když se jednomu či druhému i dlouhodobě (únava, nemoc, vyčerpání apod.) "nechce" nebo "nemůže". Ale nevím, jak jinak se lze domluvit než se o tom prostě narovinu domluvit.

Lidi obecně nejsou schopni a ochotni o "intimních věcech" spolu mluvit.
Já ano - a naučila jsem to i svého přítele, který naopak oceňuje, že se se mnou může normálně bavit na rovinu a nemusí nic předstírat/zastírat...pomohlo nám to mj. vyřešit i naši krizi stran nedořešených minulostí, kterou jsme v uplynulých měsících byli nuceni absolvovat.