"tříletý syn poslední dobou stupňuje svoje dříve roztomilé zlozvyky"...bodeť by nestupňoval, když dříve byly "roztomilé" (pravděpodobně jste se jim smáli a vyprávěli o nich příbuzným a známým...), kdežto teď najednou (tj. pro tříleťáka "nelogicky") se jim smát přestáváte, co to, nejspíš je o to víc třeba přidat na intenzitě, aby to bylo "zase zábavné", honí určitě se hlavou tomu tříleťákovi...

Připomnělo mi to pořekadlo "kdo s čím zachází, tím také schází"...pamatuju si z pískoviště maminku, které přišlo nesmírně vtipné, když na ni tříletý synek mířil plastovou pistolkou a křičel "Mámo, já tě zabiju!" Pokračování po letech by mohlo být docela horrorové...

Mikita dobře radí, jak z toho ven. Chvíli se bude vztekat, protože zábava je najednou u konce, ale budete-li důslední, přejde ho to brzy. Kde není obecenstvo, není motivace k předvádění se. Zvýšené pozornosti by se mu mělo dostávat nadále jen tehdy, když bude "hodný", třeba s něčím "pomůže", uklidí si hračky apod.