tak to je první věc ze všech úžasných vecí, co tu kdo na sebe řekl, kterou závidím. Mne by se tak strašně ulevilo, kdybych problémy řešila až nastabou a jen v té podobě, ve které nastaly. Ale já je řeším měsíce i roky předem (takový ty větší jako je případná nutnost stěhování, nebo "v padesáti nebudu mít práci" apod.) a v různých hypotetických varintách. Je to vyčerpávající pro mne a pokud se neudržím, tak otravné pro okolí.