Doma jsme si s manželem také občas četli poznámky typu: křičí ve třídě, pošťuchuje se se spolužákem, nedává pozor, v\rušuje apod.,vzhledem k tomu, že s dětmi pracujeme, tak jsme nezačali trestat a zatrhávat různé oblíbené činnosti, ale začali jsme pátrat po tom, proč to děti dělají, začali jsme se ptát i kamarádů, co dělají v družině, jakou mají činnost, zjistili jsme, že nedělají nic, musí sedět u stolů a mají za úkol se učit a napsat si úkoly. Něco takového bez d Poznámky jsme vyřešili jednoduše, zašli jsme do školyozoru rodičů nejde, malé dítě potřebuje nad úkoly dohled a rodiče musí mít přehled, družinářky by měly děti zabavit a najít jim nějakou činnost, obecně platí heslo: kdo si hraje, nezlobí a stejně tak tomu je ve škole, většinu dnešních učitelů práce nebaví, děti je otravují, suše a nezáživně látku monotónně odříkají, příště zkouší a pak melou novou látku.