Milá Jano,
to v tom fakt nejsi sama a i mně trvalo velmi dlouho, než jsem si na tom našla svoje pozitiva.
Prvni rok na mateřské byl totální šok - ze studentského života šup na nové sídliště do Prahy, kde jsem skoro nikoho neznala... bez řidičáku, totálně zabedněná doma, nemožná... manžel se vracel a vrací denně domů ve 22.00 (1 x týdně už ve 20), včetně víkendů, kdy občas pobude dopoledne doma. Nepamatuju si za 8 let na víkend, který by mohl strávit celý s námi (vyjma dovolené 1x za 3 roky).
Vidíš a žít se dá a musí. Čím jsou děti větší, tím jsou větší partneři a tím i program může být zajímavější... víš, jak jsem byla na sebe hrdá, když jsem začala řídit, když jsem se naučila vrtat poličky, když vyřizuju i nejsložitější věci na úřadech a můj manžel vůbec netuší ani, kde máme poštu. Nemá na to čas, je mi ho vlastně líto.
Buď v pohodě, bordel v bytě, zdravé dítě, raději vymýšlej program nejen pro Týnu, ale i pro sebe - dneska už je spousta kroužků pro maminky s malinkýma dětma, plavání, cvičení, mateřská centra jsou skvělá!!!
Drž se - dneska chodí děti do škol a školek a stíhat povolání je někdy podstatně horší než sedět doma bez chlapa. I když jako vše, i toto by chtělo větší rovnováhu.
Lenka