Naše děti taky nebrečely nikdy jen tak pro zábavu, vždycky měly důvod i když někdy byl ten důvod k pochopení třeba až zpětně. Malá mi třeba ukrutně probrečela noc poté, co jsem povečeřela smažená vajíčka, která jsem považovala za celkem neškodná, nafukujou přeci vejce na tvrdo, že... a ono asi ne, vyrobila jsem jí nechtíc pěkný prdy.
Celkově byla první dcera HODNĚ plačtivá a já to považovala za normální - mimina přeci brečí (až později jsem zjistila že některá podstatně míň). Dcerka měla "tříměsíční koliky" nejmíň do půl roku a bylo to hrozný pro všechny doma. Přesto mě nikdy nenapadlo nechat ji vyřvat, přišlo mi to krutý a bezcitný. Navíc jsem cítila že nebrečí bezdůvodně, ale že ji bolí bříško.