Odjakživa jsem byla vynikající na hudebku, na výtvarku šikovná a na sporty absolutní dřevo. Ke sportu mě rodiče nijak nevedli, nechodila jsem do žádných Sokolů a sport mě ani nijak nebavil, bavily mě knížky. Až v pubertě mě začalo bavit chodit plavat, plavala jsem spolehlivě (akorát ukrutně pomalu, což je mi putna, to mi radost z vody nekazí).
Osmiletá dcerka zdědila přesně stejný netalent ke sportu a já bych chtěla, aby se přeci jen něco naučila a nebyla tak totálně mimo, navíc považuju "hýbání dětí" za důležitý a celoživotně velmi potřebný návyk.
Před dvěma roky jsme dali dcerku na gymnastiku, moc ji nebavila, ale statečně chodila, byť jí to dvakrát nešlo, ale dala si vysvětlit, že zadarmo nic není a pokud nechce být ve škole nešika, něco se učit potřebuje. Momentálně už se situace vybarvila tak, že dcerka je spolehlivě nejhorší a cvičitelky začaly tlačit na závody (to malé na sebedůvěře nepřidá) a věnují se přednostně šikovným perspektivním děvčátkům. Dcerce se tam nikdo moc nevěnuje (byť platíme fůru peněz), nejde jí to, nebaví ji to a závody jsou udeptávající.
Jaký sport by byl vhodný pro holčičku, aby bylo jedno, že jí to nejde a nemusela se srovnávat a závodit, aby se jen hýbala a učila běžné věci (kotrmelec, rovnováhu, házet míčem atd.), prostě aby si jen našla vztah ke sportování a nikdo nehrotil výkony dětí, aby děti mohly sportovat pro radost z pohybu a ne pro výsledky?