No, pokud jsme někam šli, měla dcera napsané na papírku v kapse nebo batůžku telefonní číslo a taky jsme se domlouvali, kdyby se ztratila, kde se sejdeme.
Jinak se ztratila jednou cestou ze školy, nasedla na jiný bus. Psala jsem o tom i kdysi článek sem na Rodinu. Vystoupila v jiné vesnici, bus žádný zpátky nejel, tak šla k rodinnému domku, zazvonil a když jí přišla otevřít nějaká paní, řekla jí, že se ztratila,zeptala se jí, jestli má auto a jestli by jí neodvezla zpátky Paní byla moc hodná, poslala s autem manžela, měli i autosedačku, a ten jí dovezl domů. Byla ve 3 třídě.

Jednou se nám ztratil kluk na táboře, ve městě při rozchodu. To jsme ale šli hned na policii, ti prohledali město a nakonec se ukázalo, že došlo k hloupé chybě, kdy děti měly být v určitou hodinu zpátky na autobusovém nádraží a kluk to popletl a čekla na nádraží vlakovém. Bylo mu asi 10 let.

U vody teda děti hlídám jak ostříž a z tábora jsem zvyklá, že dítě nikdy nesmí do vody samo, vždycky ve dvojici a vzájemně se hlídají. To funguje celkem dobře, jen když jsem s dítětem sama, tak holt musím hlídat já.