já tomu nerozumím, dotyčná osoba se s ním tedy vůbec nechce stýkat, ale má výčitky, a nebo se chce plně starat, ale nevzládá to ? asi to první ?
já myslím, že výčitky ahroucení je zbytečné, ale že pomůže jen odborník a že ta třetí cesta s jeho pomocí třeba nalézt jde, a nebo už možná nejde.
ale mám takový pocit, že u malého dítěte by najíš šla mnohem a mnohem snáz
no prostě ústav a tlustá čára by pro mne byl jedna z posledních voleb, i když samozřejmě musím napsat, že takto to cítím a píšu teď a nemám postižené dítě. dokážu si něco představit, ale nedokážu si představit náročnost situace komplikovaných, sdružených postiženích, kdy se ani neví co a jak dítětei je, jak mu lze či nelze pomoci, jaký bude vývoj, či je předpověď víc než hrozná... nelze fyzicky ani časově zvládat všechna doporučované rehabilitace, je fůra pobytu v nemocnici, vlastně si jsem jistá, že dokonale bych to neustála a nezvládla, ale stále ve mně je, ale odložit dítě, když doma mu můžu nabídnout víc, bych nejspíš neudělala, a teď jak o tom přemýšlím, tak jsem štastná, že mám partnera, který by to vše cítil stejně a byl by mi oporou