A jak může někdo vědět, že na to psychicky nemá, když to nezkusí? Jít na potrat nebo dítě rovnou frcnout do ústavu a předstírat, že nikdy neexistovalo ti přijde "mateřské"? A že má další děti, to co je za důvod? Jak myslíš, že je to poznamená? Maximálně tak, že budou vědět, že postižení lidé jsou součást společnosti. Znám mnoho rodin, kde je postižené dítě a sourozenci to berou tak, jak to přišlo, oni to neřeší. To jen dospělí je rádi používají jako výmluvu. Znám rodiny, kde oba rodiče pracují, o dítě je přes den postaráno, jezdí s ním na dovolené, na výlety, nijak se neomezují. Ono to jde, ale musí se chtít, a tady se nechce. Mně je z tohohle přístupu špatně, radši jdu spát, než se zase rozčílím. Co se děje s touhle společností, že už nemá ráda ani vlastní děti, když nejsou podle představ.