Nechala bych si ho,ale využila bych všechny dostupné odlehčovací instituce.Stacionář,asistentku,hlídání,odlehčovací pobyty.To vše totiž existuje.Netrávila bych s ním čas 24 hodin denně 365 dní v roce.To totiž ani nejde.Teď už to vím,ale došla jsme k tomu až když jsme po skoro 4 letech nonstop péče zkolabovala.
Letie jenže ty píše o době před 30 lety,což pokud dobře počítám je nějaký rok 81?Tenkrát jiná možnost nebyla,nebyla žádná služba,nebyl jediný příspěvek,nebyla možnost zůstat doma,buď ústav nebo živoření.Tenkrát v té době bych taky tak silná nebyla,neměla bych na to hádat se s doktorama,sociálkou,zvládat kromě péče ještě šikanu úřadů.Navíc nebyla žádná informace o práci s mentálně postiženejma,hydrocefalus se neléčil.Ale když si představím jak tenkrát ústavy vypadaly naprosto chápu,že ten kdo dítě odložil z toho má trauma dodnes.Možná o to větší,když vidí nynější možnosti,tak si třeba říká,škoda,že tenkrát tohle nebylo.
Takže za mě v současné době ano,nechala bych si a nechávám si dítě s jakýmkoli postižením,jediná vyjímka,kdy bych volila dočasně ústav by byla nezvladatelná agrese,nebo sebepoškozování.V době totality bych na to obhájit si to,zřejmě psychicky neměla.