arsielo,souhlasím s tím,že před 30 lety ten tlak na to zbavit se postiženejch byl enormní,ale i tehdy se dalo něco dělat.A hydrocefalus se operoval už tenkrát.Pravda,ty rodiče to měli nemsírně težké.Znám poměrně šílené příběhy.

Třeba jedné mamince kluka s hydrocefalem a rozštěpem páteře v SVK řekli,že to bude postižený ležák.V nemocnici jí řekli,že existuje operace,ale že jí nedělají.Maminka jim řekla,že spíš bude ležák ona,než její syn. Vzala telefonní seznam,obvolávala nemocnice a pak ji tuším v Hradci řekli, že operují.Odoperovali,kluk studuje tuším peďák.Mmch, maminka měla nějaké problémy s páteří a málem byla opravdu nechodící,tak pozor na to,co řeknete!

Znám jednoho nadprůměrně intelgientního kloučka,taky ze SVK,po porodu řekli mamce něco podobnýho,taky ho sebrala,odjela do jiné nemocnice (Košic) a tam jí ho odpoerovali.

Do třetice znám smutnější příběh asi 17ti letýho kluka.Rodičům po porodu řekli, že s toiuhle diagnózou do roka zemře,ať ho dají do ústavu a neupínají se na ně.Udělali to,ale když ani do roka a půl nezemřel, tak se naštvali, vzali ho zpět,zajistili operaci.Bohužel to bylo celkem pozdě, tak kluk je na úrovni asi 4leťáka. Zjistili,že péče o něj je enormní,ale nechali si ho způsobem,že přes týden je někde ve stacionáři, o víkendy a na svátky je doma.

Prostě i tenkrát to šlo-shunty se u nás fakt dělají dlouho,ale ty rodiče museli na všechno přijít sami a všechno si to vydupat.,Třeba ta osoba,o které píše zakladatelka nezkusila tenkrát všechno a teď je pozdě to vrátit.