Ananto já jsme si tohle říkala kdysi taky a pak najednou bum,během dvou minut všechno vzhůru nohama.A nikdo se mě neptal chceš ,nechceš,prostě jen suché oznámení diagnozy a poper se s tím sama.A další diagnozy stále za pochodu nám oznamujou a na 99% jsme vnitřně přesvědčená,že konec ještě není.Ono se o tomhle vážně nedá diskutovat,pokud to nezažiješ.
Můžeš si říkat milionkrát,že tohle nedáš(nebo naopak dáš) a pak je všechno uplně jinak.Kort ,když se ti stane,že s tím dítětem třeba už rok žiješ a vyvrbí se něco později.