Přidat odpověď
moje dítě kauza o Aničce minula. záměrně nesledujeme pravidelně zprávy, večer chci pohodu, ne být vyděšená, důležité si přečtu ráno na netu.
kauza o Aničce není v ničem poučná, to dítě to nijak nezavinilo. více poučný příběh je o tom Jakubovi, s kterým PO ČINU vrah přešel celé město, než ho zabil v lese. chlapec byl v šoku.
dítě chci učit tomu, že vždy, když se děje něco divného, má křičet a upozornovat lidi. že jeho tělo je JEHO. NIKOHO JINÉHO.
když ho budu děsit, co se může stát, nnic se nezlepší. vystresované dítě se neumí bránit ani protestovat.
moje dítě ví, že jsou na světě zlí lidé, kteří záměrně ubližují dětem. to je něco, čemu rozumí.
moje dítě ví, co by dělalo, kdyby se ztratilo (ve městě).
jako malou mě takhle vyděsila sestra, že mě někdo může unést autem. bála jsem se pak chodit kolem do školy. chodit kolem místa, kde mi to vyprávěla. jinak se mi to nesepnulo, byla jsem malá přece. to pro představu, jak tyhle řeči dítě vnímá. řeči typu někdo tě bude mučit. vnímá to abstraktně, ne konkrétně ve smyslu co mám a nemám dělat, kdybych se dostal do rizikové situace.
ale stresová situace maminky se dá pochopit, že vytekla tímhle způsobem. aby té holčičce ale z toho nevytekly nervy, u dítěte je přece správné, když má ke světu důvěru. a dohlížet musí vždy stejnak rodiče.. nejen kvůli zlým lidem, ale i kvůli pádům, jiným úrazům a podobně.
Předchozí