U nás nejhorší měsíce 2. a 3. po narození syna - to malá zjistila, že brácha není dočasně a bylo hrozné peklo, scény, problémy, ubližování.. masakr! Pak to přešlo a teď to začalo okolo 10. měsíce. Teď mu bude rok a už to zase přestává.
Dnes bych vše dělala jinak! VŠECHNY známé a příbuzné bych zapojila a nežinýrovala bych se tím, že to "zvládáme dobře", tak o co jde. Kulový. Teď zpětně to vidím. Ale u nás nevylo vyhnutí, prostě bych musela hodně moc tlačit na všechny, kteří již tak měli práce nad hlavu se svými starostmi, ale asi bych to dnes udělala, za tu větší pohodu to stojí..
Ucíkávala taky, manžel jí občas vyhubnul, já výjmečně. Přešlo samo. Vrátili jsme se jeden čas i na nočník, ale my praktikovali částečnou bezplenkovku se synem a pak jsem občas zkusila malého vykakat nad záchodem a ejhle, dcerka zase šla sama na záchod . Pak už tam zůstala. Nepanikařit! Nehubovat! Neřešit! Koupit dostatek prádla! Co koupit šátek a nosit střídavě v šátku jí a malého? Já občas nosím dceru i teď - jí víc než jeho.