Nehledej v tom nějaké techniky, prostě mi najednou cvaklo a z postoje duchovního anarchisty jsem postupně přestala odmítat hmotné věci jako iluzi, opovrhovat materiálnem, uvědomila jsem si, že musím přijmout realitu ve které žiju, že Bůh není mimo, ale je ve všem kolem mě, že jsem zasazená v hmotném světě tam kde mám být a začala jsem dělat věci na které bych dřív nepřistoupila, prostě jsem životní události vzala jako prostor k duchovnímu růstu což jsem před tím vůbec nedělala, spíš jsem od nich unikala.