Já jsem nad genderovými otázkami v dospívání přemýšlela až moc, protože mi chyběly vhodné vzory. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že to, co kolem sebe vidím, je dost tristní. Hodně jsem se v tom plácala. A to bylo mým velkým štěstím, že než se rodiče rozvedli, tak byli co do dominance a nedominance plus mínus vyvážení. Já sama jsem velmi toužila po vyváženém vztahu (kromě těch kritických období, kdy jsem hodlala být svobodnou matkou) a jsem moc ráda, že ho mám. Nebylo snadné se k tomu dopracovat.