Hroudo, ten pocit znám. Taky jsem vždycky vypadala (a vypadám pořád) mimořádně křehce. Výrazné oči, hodně jemné rysy i hlas. Nejsem žádný princ drsoň, ale zárověň už na sobě nenechám dříví štípat. Problém je, že jsem byla vždycky vedená k tomu, abych byla zdvořilá a milá. Nemám ale dojem, že by to byla extra výhoda - zvlášť v práci. Lidi pak automaticky zpochybňují mou kompetentnost a rozhodovací schopnosti. Kariéru s tím ksichtem evidentně neudělám, což mě nijak zvlášť netrápí, co mě ale štve je, že mé okolí (doma, v práci) mě neustále do té jemnosti tlačí. Odjakživa jsem měla být "ještě hodnější".