Vím o případu z minulého režimu, kdy byla 16tiletá dívka (znám ji osobně) znásilněna svým nevlastním otcem a doslova "hnána" na potrat, "aby nebyla ostuda" (později mi sdělila, jak si vlastně i přes to všechno vlastní dítě PŘÁLA, i za těch okolností, a jak jí ho vlastně "sebrali" násilím, protože nebyla dospělá, rozhodovala za ni matka, onen člověk byl vysoký stranický funkcionář nebo tak něco... Snoubila se v tom hrůza ze znásilnění, ze znásilnění blízkým člověkem, z "ostudy", bolest, ponížení i ztráta...následkem toho už pak v dospělosti nemohla ze zdravotních důvodů mít děti (s manželem děti adoptovali).
Příšernost. A tady uvažuje svobodná zakladatelka v ideálním věku o potratu z "důvodů", že "neví jestli chce ona a její "partner" dítě", které si společně dobrovolně = nechráněně pořídili...nesoudím, ale rozhodně bych si v takovém případě nechala dítě, a nad dalším soužitím s partnerem bych se vážně zamyslela.