Pamatuju si, jak jsem byla s mamkou na návštěvě u nějakýho chlapa (mamky kamarád), že měl doma hroznej bordel a v obývací stěně dole autíčko, se kterým jsem si mohla hrát. Podle mamky jsem sotva chodila, byl mi 1 - 1,5 roku.

Pak si pamatuju jak jsem byla ve dvou letech v nemocnici na operaci břicha. To si bohužel pamatuju velmi přesně, jak jsme čekali na rentgenu na vysoké lavici a já se bála, že spadnu, jak mě sestřička tahala za uši a nadávala, když jsem neuměla spolknout prášek, jak mě sestry po operaci tahaly za ruce do vany a já brečela, že to bolí...
Pamatuju si, že chlapeček, co ležel vedle mě nalevo říkal, že tam budu napořád, že už si pro mě mamka nikdy nepřijde a ten napravo byl zase hrozně hodnej a utěšoval mě
Taky si pamatuju, jak se tam mamka hádala s doktorkou, vzala si mě domů na revers a domů jsem jela v kočárku (ve kterým jsem už normálně nejezdila)

Od té doby mám vzpomínky běžně, na mamčino těhotenství, na narození bráchy (jsme 3 roky od sebe), školka atd...