Vím že například od nás z rodiny začal můj otec kouřit v 15 a jeho sestra ve 13 - a kouří oba od té doby, přibližně krabičku denně. Nevím, do jaké míry mělo vliv, že babi s dědou oba kouřili, babi přestala, když já jsem byla malá (ve svých asi 55 letech), děda přestal kolem 65let kvůli velmi špatnému zdravotnímu stavu, doktoři pohrozili a on poslechl. Oba žijí, je jim 80let. Moje mamka ani nikdo z její rodiny (rodiče, bratři) nikdy nekouřili. Ségra začla zřejmě na intru (byla tam od 14 let), asi do 23let kouřila "tajně", mamka to netušila, pak se to provalilo a mamka to dost blbě nesla. Ségra kouřila asi 10denně (příležitostně i více nebo méně), přestala s otěhotněním a ještě se k tomu nevrátila, neteř má 1rok. Já jsem začala experimentovat asi kolem 12let (jako asi 85% spolužáků na ZŠ), ovšem skoro nikdo z nás netušil, co je to šlukování a že kouř se vdechuje dál než jen do pusy. Mi to v podstatě nechutnalo, smrdělo mi to, "vykouřila" jsem takto pár cigaret a měla jsem klid- zkusila jsem to a vybrala jsem si, že ne. Změna nastala na střední, ve druháku (asi v 16) jsme začaly s kámoškama chodit do hospody a tam jsme začaly kouřit, doma jsem nekouřila, ani třeba po ránu, klidně třeba 2-3 týdny nic, prostě jen občas v hospodě (na fesťáku klidně i 30denně). toto mi vydrželo do 21 let (těhotenství) po cca 2leté pauze jsem začala opět, nepovažovala jsem se za závisláka - prostě mi to chutnalo a chybělo mi to jen v té hospůdce. Na podzim 2010 jsem opět otěhotněla a opět přestala, syn má sotva měsíc a ještě ani neuvažuju o tom, že bych zase začala, ale rozhodně netvrdím, že už si v životě nezapálím.
jen vím, že nikdy nebudu kouřit doma v baráku dětem pod nos. Jedině venku (s děti v dostatečné vzdálenosti nebo bez) nebo v hospodě.
Nedávno jsem viděla venku ženštinu, která měla malé miminko v klokance a hulila mu rovnou do obličeje to bych si raději pracky urazila.