já se taky sesypávám až po.. lituji, tulím, ale předně dělám úkony nutné k přežití.. tj odvoz do nemocnice, apod.. a ve chvíli, dky je dítě "zachráněno", je v péči dr, vím, že teď už je mu pomoci, hroutím se... teda ne před dítětem, ale před manželem jo.. ten je sice zkroušen, ale je mi oporou a hroutí se až když je fakt po všem a je třeba v klidu v postlei... ale je vidět, že by se byl i zhroutil dřív než já, ale drží nás do poslední chvilky!!

naštěstí se mým dětem nic extra nestalo.. vše si přivodila dcera.. nejdřív si vyrazila zuby, teda urazila.. a pak vypila kapky do nosu a náš následný pobyt na JIP... jsme zvědavá, jak destruktivní bude syn