Mrzí mě hlavně kvůli staršímu synovi (mladší z toho ještě takový rozum nemá), že v podstatě celé prázdniny bude trávit jenom doma. Na tábor přes noc ještě nechtěl, jeho jediný kamarád asi spíš bude pryč než doma, jedna babička bydlí s náma, druhá babička ve stejném městě, jen v jiné čtvrti a v paneláku, navíc chodí do práce. Rád by se podíval k moři jako ostatní spolužáci (dnes přišel ze školy a hlásil, kam všude ostatní pojedou), ale na to bohužel nemáme. Rádi bychom, o manželově dovolené aspoň k příbuzným do Prahy nebo do Brna, ale bojím se, že to jako loni nevyjde. Protože manžel má dovolenou jen přesně 14 dnů ve stanovený termín a šibovat se s tím nedá. Takže když někdo z nás onemocní, jako se to stalo loni (jeden týden děti, pak od nich já), tak máme smůlu. Od začátku roku mám pořád nějaké zdravotní problémy, jsem častěj mimo provoz než v pohodě, tak mám obavu, že zase budu haprovat a dovolenou tak "zkazím". Celé prázdniny bude pro mě v podstatě očistec, protože když jsou ti dva pohromadě, neustále jeden nebo druhý ječí, musím stále řešit nějaké konflikty. Ještě že máme aspoň zahradu a bazén, kde se celkem vyřádí, ale nic na plat, už to tady znají a mají okoukané. Na jednu stranu jsem ráda, že jsou prázdniny, volno, sluníčko, teplo, na druhou stranu se asi zblázním z toho věčného haštěření. Jak to máte vy? Budou vaše děti celé prázdniny doma nebo jaký program jste jim zajistili?