Jestli ti to pomůže, já skončila podobně, a to mi ani nechyběly zkoušky. Měla jsem studium uzavřené ke státnicím, ale nebyla jsem schopná napsat diplomku (ze spousty příčin - jsem perfekcionista a lempl v jednom, práce, děti, obor odtržený od reality,...). Rodiče to přežili, protože už jsem měla svůj život, svoje bydlení, svou rodinu, i když asi nikdy nepochopí, jaktože JÁ jsem to nezvládla. A já jim nechci vysvětlovat, že jednou z příčin, proč jsem chtěla dodělávat školu při zaměstnání (a práce pak už měla větší prioritu), byly jejich nekonečné otázky, co že to vlastně studuju, co ze mně bude a jestli vůbec něco. Takže celou dobu se chlubili, jak mají dceru na vysoké škole v Praze a jak už se těší na promoce, hm... a teď už o tom radši vůbec nemluví . Bylo to magisterské studium na FF UK. Kdybych začala studovat o rok později, byla bych alespoň Bc. a mohla si k tomu pak nějaké dva roky navazujícího studa přidat. Bohužel jsem byla poslední ročník, který dělal jen postupové zkoušky místo bakalářských, obtížnost srovnatelná, jen tam snad nebyla obhajoba práce (ta by jako bakalářka s přehledem obstála).

Samozřejmě mě to mrzí, ale taky rozumím tomu, proč se to stalo. A určitě to nejsou ztracené roky, chtěla jsem studovat a strávit pár let s inteligentními mladými lidmi, poznala jsem úžasné lidi všeho věku a spustu se toho naučila, dobrou práci jsem si našla ještě v době, kdy nebyl důvod pochybovat o tom, že školu dokončím, a teď už v ní mám vybudovanou takovou pozici, že se o ni nemusím bát. Akorát nemám diplom a titul. Na druhou stranu, když vidím, kdo všechno dneska diplom a titul má, když vidím ty lidi, co "studovali" jenom pro ně, ještě jsem ráda, že mezi ně evidentně nepatřím .