Jani,
učila jsem kluka, který neuměl číst a psát na začátku čtvrté třídy a to opakoval druhou a třetí .
Intelet snížený, těžké formy dyslexie a dysgrafie, navíc sociálně slabá rodina, i když úplná, tak vzhledem k intelektu rodičů, i kdyby měli zájem, tak vlastně neřešitelná co do možnosti práce s tím dítětem...a ten zájem tam moc nebyl...

Takže věkem šesťák, bylo to znát na pohybu, zájmech a třeba při vyprávění, vyprávěl bezvadně. Matematiku zládal průměrně, kromě slovních úloh, ty si neuměl přečíst, většinou jsem mu zadání četla já, jen nesmělo být příliš složité, tam už mu nepomohlo nic, protože i chápání textu bylo horší.

Dodnes považuju za svůj největší pedagogický úspěch (a stejně to bylo spíš o tom, že trochu dozrál, než že bych mu nějak moc pomohla), že jsem toho kluka naučila písmena odpovídající psaní prvňáka (do té doby to byly čáry bez napodobení tahů, většinou přes několik řádků), ve čtení se zlepšil je malinko..