Přímo osobně ne, ale vím o dvou kamarádech jedné z mých nejbližších přítelkyň. Muž a žena (každý šel sám, nemají spolu nic společného, krom společné kamarádky )
A právě jejich cesta tehdy strašně nadchla a inspirovala mou kamarádku i mě, chtěly jsme jít (v době VŠ, o prázdninách, mělo by na to stačit cca 40 - 45 dní, čili by se to dalo stihnout). Už jsme měly i domluvené, že kamarádčina máma nás odveze autem do Vezelay.. jenže pak nás (především mě) zaskočily závažné údálosti v rodině a pak už jsme se k tomu nikdy nedostaly, vlastně mě to dodnes trošku mrzí. Byla jsem v rámci jiného cestování na některých místech Cesty, když jsem náhodou měla štěstí, tak jsem si alespoň prošla třeba ten kousek příslušného města po poutnické trase. Ale víc bohužel ne. Ale třeba na to ještě někdy dojde, s kamarádkou jsme na to nezapomněly a doufáme. Třeba někdy v budoucnu, i s manžely... třeba alespoň část.. kdoví

Zkušenosti z pouti těch dvou lidí mám písemně, ale to je příliš soukromé, takže rozhodně nemůžu něco takového šířit. Mám dojem, že něco snad napsali i kdysi do nějakého časopisu, ale nejsem si jista. Zvlášť zážitky ženy jsou zajímavé, ale až takové přehodnocení vlastního života v tom nevidím. Ona tam ovšem, pokud vím, nešla bilancovat parnerský život.
Jen technicky si z toho pamatuju, že pozor, těch sbíhajících se větví Cesty je pět, ale jen některé jsou používané, na těch ostaních prý nikdo nikoho neubytuje, měla snad i nějaké popotahování s policií. Nebo to byl ten muž? Fakt už si to tak nepamatuju, musela bych to jít hledat a znovu číst, je to už víc než 10 let.

V souvislosti v plánováním cesty tehdy jsem četla mimo jiné knížku Cesta do Compostely od dvou mužů (Kolman, Šťourač) - mám ji někde doma. Ti šli dokonce až z Čech, tuším 3 měsíce. O vlivu na jejich duševní stav si můžeš přečíst, ta knížka by měla být normálně sehnatelná. Já v ní hledala hlavně praktické rady - tj. třeba to, že to chce zajistit si v ČR "glejt" od arcibiskupství, že člověk jde pouť a není kriminální pobuda. No, zkus si ji sehnat.