Hoj,
cítím s tebou, tak tenhle scénář dobře znám. Prosím, pozorně mě poslouchej a vyvaruj se chyb.

Opravdu - nejdůležitější je říct si, když se dopátráš pravdy, co s tím budeš (a můžeš) dělat. Opustíš ho? Teď máš pocit, že nejistota je děsná. Ale jistota (pokud by se prokázala) je ještě děsnější. Tu už nikdy nevezmeš zpátky, ani potom, co by ho případná nevěra přešla (tím neříkám, že je nevěrný, to nevíme) a budeš mít velký problém vybudovat znovu důvěru, i když bys sama stokrát chtěla.

Můžeš se mu ale svěřit, co se ti honí hlavu a že tě to samotnou trápí, že ho neprávem podezíráš. (Tím aspoň posílíš jeho případné výčitky svědomí a pokud ti je nevěrný, bude mít větší motivaci to utnout). Buď milá, ale nepodlézej mu.
Pak počket nějakou dobu třeba měsíc a uvidíš, jestli si to vzal k srdci, nebo se stále podivné chování objevuje.
Taky můžeš případně hrát jeho hru, pozvat jeho i kamarádku na kafe, tohle ustojí jen obzvlášť silné žaludky.

Pocitově se to v tobě může mlít. Láska, vztek, odpor, lítost. Ventiluj případně kdekoliv jinde jakkoliv, jen ne doma, dobrej je sport.
Drž se