Přidat odpověď
Myslím, ze to je moc fajn nápad a určitě ho jednou uskutecnis.
Myslenka pomalé pouti za nejakym cilem se mi líbí už proto, ze se člověk věnuje nějakému tematu (ať už cili nebo ceste samé) delší dobu v klidu, vytrhne ho to z běžného chaosu, kdy nestíhá přepínat mezi rolemi a činnostmi.
Na druhou stranu se mi moc nelíbí zdůrazňování duchovna a nabozenstvi, asi proto, ze jsem se na jednom poutním míste docela dlouho věnovala jevům s tím souvisejícím.
Pout je zcela individuální zalezitost, každy by měl vědet a připustit si, ze ať putuje kamkoli, podílí se na určite forme turistickeho průmyslu, jehož využívá ke svému naplnění. Symboly a jejich chápaní mají minimalne dvě úrovně, individuální a společensky uznávanou. Ty společensky uznávané úrovně mohou byt zároveň nepřijatelné individuálně.
Chci říct, ze člověk se zabývá ideály, těší se na duchovní atmosferu a často bývá seredne zklamán, protože si to představoval jinak.
Přesto chci určitě jít, protože si v tom to individuální potěšeni a smysl dokazu najít a myslím si, ze to rozhodne stojí za to.
Dokonce si myslím, ze bychom mohly jít třeba každy rok s někým jiným, někdy samy, podle toho, kdo bude zrovna chtít - stejně jako se v zivote cloveka střídají lide v jeho různých fazich.
Předchozí