nechala bych to na svém instinktu (a samo se bála, že něco zanedbám).

Nejsem zapřísáhlý nepřítel ani zákroků, ani lékařů, ani nějak studovaná v těchto věcech, tyhle věci vnímám hodně subjektivně,

ale lékaře vnímám jako autoritu, které si vážím (protože to vzdělání nemám).


Takže.. kdyby mi to poradil pediatr, ORL, alergolog... tak nějak sám jako diagnozu či názor, neudělám to - pokud mi nevnutí, že je to bytostně nutné (a budu hledat cestu)

shodu dvou lékařů budu řešit a ptát se na důsledky (mimochodem - lze to i bez narkózy, existují pracoviště, která to umí)... a vlastní pocit...

a shodu lékařů třech UŽ FAKT ŘEŠIT BUDU - třeba cestou bez narkózy, pokud vnímám, že je špatně - lze to, ale zase to stojí peníze a čas.

A jinak - to není nic proti lékařům. Naopak - mým prvním dojmem je důvěra, protože prostě na dr. spoléhám.


Někdy i na pocit a někdy na ověření výsledků, když spoléhám, ale tak nějak tuším, že to jde i jinak.