Snad ruka bez komplikací brzy sroste...

Mě v tom úvodním příspěvku opět překvapila jedna věc: "odsála jsi?, dala jsi, změřila jsi"? Proč to neudělá sám. (My teda museli odsávat oba, protože jeden musel držet, druhý odsával. Udělal jsem na takový zlepšovák - vyrobil jsem nástavec, kterým se dala klasická odsávačka z lékarny napojit na vysavač, a už to jelo.... A jednou se Berunka po zákroku odsávavčky zmoznila a začala ji "trestat". Neuměla ještě mluvit, tak to bylo hodně roztomilé :o))

Já jinak děti nikdy moc neutěšoval, když třeba spadly a natloukly si, to jsem jim většinou řekl, mají příště dávat větší pozor. Ale když jsou nemocné a vidím, že jim opravdu není dobře, tak se snažím být s nimi a nějak je alespoň "morálně podpořit".

Dokud jsme byli spolu, zůstával jsem s dětmi, když byly nemocné, doma vždy já. Pracoval jsem doma, tak to bylo přirozené - i když jsem někdy neudělal skoro nic - ale zas to bývalo fajn - mít jenom jedno dítě jenom pro sebe. Nebo když měli nějaké problémy v noci - třeba kašel nebo průjem, také jsem s nimi tu noc probděl vždy já. Bývala to sice fuška, ale také to mělo něco do sebe.

Teď jsou děti, když jsou nemocné, samy doma. Matka jim nedovoli, aby se, dokud je ona v práci, přesunuly ke mně.