Míšo, ono říct, že když máš děti tak se vždy přinutíš vstát a fungovat. To prostě při depresi nejde, znám to na vlastní kůži. Ono se to špatně popisuje. Pro okolí můžeš vypadat líně, neschopně..., všichni ti dokolečka mohou říkat. Máš děti, manžela, máš se dobře.... Deprese je potvora.

Nux je mi líto, že máš takové stavy, i přes léky a terapii. Já se do doprese dostala díky vleklejším problémům a hlavně nemoc u syna mě zlomila. Ale jsem na AD už na nízkých dávkách a zatím se mi vede dobře. Chodím jen k psychiatričce. Na psychoterapii mám v plánu až budou děti trošku větší, znáš to je to na dlouho a musí se chodit pravidelně.

Moc bych ti přála aby bylo lépe. A takový ten stav... /zabít se zatím nemůžu/ řešít do na terapii? Přemýšlela jsi co by ti to přineslo?