Děti jsou dobrá motivace až ve chvíli, kdy je dost síly se fakt překonat.

Sice není každá deprese zrovna "ležící", já někdy depresi naopak přehlušuji činností. Ale není to radost z pohybu, je to snaha zahnat úzkost, napětí, beznaděj...neslyšet to, nevidět to. Funguje to ale jen po tu dobu, co něco dělám. Dřív nebo později to na mě dolehne s celou svou tíhou zpět. Nedá se tomu utéct...
Nicméně je fakt, že dnes zrovna ležím v té posteli. Zdechlá, neschopná ničeho, jen Ťukat do kláves a spát a jíst.
Ale nepřišla jsem sem, aby mě někdo litoval.
Žiju s tím už dlouho, a někdy si potřebuji ulevit aspoň sdílením a povídáním.
Na Rodině jsou ale asi spíše šťastné mamky, že. A ne ženské zlomené osudem a psychickou zátěží....