Lžou nám, pomlouvají za zády, něco slíbí a pak to překroutí tak, že to nikdy neřekli...Děti si tchýně bere jen když se jí to hodí, a to málokdy...Sami jsou bohatí, žijí na usedlosti uprostřed krásné přírody, my jsme bez peněz v paneláku a oni nás k nim nepozvou, protože je třeba unavená (pořád) nebo tak...Děti tam jsou ale rádi, protože můžou běhat na zahradě a hrát si s kočkou a psem, které bohužel v paneláku nemůžeme mít, tchýně si je koupí čokoládou a hračkou od vietnamců - oni pak chtějí zase za babičkou a já musím pořád vymýšlet důvody proč je tam nechce...Je to víc věcí, které mě vadí, ale je nadlouho je tady rozepisovat...Každopádně být to na mně, od takových lidí se držím co nejdál...Bohužel to nejde..Manžel je z toho také špatný, ale pořád říká je to jejich věc a chová se k nim jakoby nic, spíš jim podlézá...Když na ně nadávám, myslím že ho to mrzí, ale já se někdy nedokážu udržet být upřímná, že jeho matku nemám ráda - mám před ním mlčet? Nebo říkat co si myslím? Tchýni jsem se několikrát snažila říct co mi vadí, ale ona to vždy překroutí tak, že je chudinka a my ji ubližujeme, už vím, že věci chápe jinak - jinak by nelhala apod.Nemá cenu jí to říkat.Nejraději bych k nim úplně přestala jezdit a stýkat se s nimi, ale kvůli manželovi a dětem nechci dělat rozbroje v rodině...Tak ty občasné obědy kdy nás milostivě pozvou přetrpím a pak jsem z toho špatná jak teď a proto píšu sem...Nechci si od ní nic brát ani jíst a zatím jsem vždy kvůli manželovi mlčela a tu pitomou polévku si od ní vzala, abych pak slyšela za zády, co jí stojíme peněz...Poraďte...