Nux, přesně, tohle znám, neléčené úzkosti které člověk potlačuje, zastrkuje.... Toho se moc bojím u staršího syna, proto chodí na dětskou skupinovou terapii, je v citlivém věku budu mu 9 let a má strach z hodně věcí. Proto bych se u něj ani nebránila AD. Uvidíme jak to bude dál, když člověk na vlastní kůži ví jaké to může být a hlavně kam až to může zajít.

Já jsem taky hodně mluvila o smrti, a opravu upřímě jsem si přála se ráno neprobudit. Nechtěla jsem si sama nic udělat, jen prostě jsem si říkala, že když se ráno už nevzbudím bude to pro všechny lepší. Že jsem zátěž a tak.... Jsem strašně ráda, že tohle už nemám. A moc bych přála i tobě aby se tvůj stav zlepšil a mohla jsi v klidu užívat života a všech jeho krásno.
Hodně mi pomáhá chodit do přírody, začala jsem fotit.... a opravdu velký nabíječ jsou děti, ale mám je ještě relativně malé, mladšímu jsou tři roky.