Hodně to záleží na tom, jak jsi... ehm... "studijní typ" a jak budeš školu zvládat.
Dělám na MU Lektorství AJ a ačkoli mám dvouleťáka (rodila jsem v půlce prváku - a nepřerušovala) a podnikám, tak to jde, ALE vnímám podstatný rozdíl mezi sebou a mnohými spolužáky v tom, že prostě jsem někde jinde s těmi vědomostmi. Zkoušku z gramatiky, na kterou se drtili dva týdny (a museli to koulet s rodinami a zaměstnáním), jsem dala z fleku. Stejně tak ostatní zkoušky a zápočty, zatím vše s maximálně několikahodinovou přípravou. Kdybych se na každej nesmysl učila dva týdny jako někteří, tak by to šlo tedy podstatně jinak. Takže největší opruz pro mne jsou v podstatě eseje a podobné skopičiny typu "vyrob z prdu pugét" (všelijaké projekty).
Řekla bych, že největším problémem je prokrastinace Když se poipereš s tou, tak je to pak v pohodě.
No a pak je to taky o slevení z některých nároků. V případě školy nemusíš umět úplně všechno a jet na samý jedničky, v případě rodiny nemusíš vařit teplou večeři každej den, ale můžeš si navařit dopředu, zamrazit, atd.