Včera jsme byli u našich, tak to na mně zase dolehlo. U našich je už řadu let, jak říká můj manžel, "narvaná lednice, ale nic k jídlu". Mamka živelně nakupuje v akcích a pak to tam leží. Plesnivá zelenina, sýr na odchodu, smradlavé šunky, prošlé jogurty - i ROK!!! Ano, rok prošlé jogurty, ani jsem nevěřila vlastním očím. Ne že bych jim šacovala lednici jen tak, ale při pokynu "Něco si tam vemte k svačině, jsou tam jogurty" se to nedá. A oni to všich vědí a všichni to jedí - máma, táta i svobodná ségra, co u nich stále bydlí My tam jezdíme občas na oběd (lákám je spíš k nám), to je klasicky kuře s bramborem, je to ale kuře neidentifikovatelného původu a v tom mrazáku je pět až osm let, jak jsem tak cvičně mrkla. Zrovna včera mělo být zapečené se smetanou, ale smetana byla tři měsíce prošlá, to jsem zjistila včas a zabránila tomu. Už jsme to probírali horem dolem, několik let, minimálně co mám děti (2 a 4 roky). Zkoušela jsem to diplomaticky, jako že si asi nevšimla, že už hůř vidí. Prý že to ví, ale prošlé dávají slepicím. Zkoušela jsem vysvětlovat, že je to fakt riziko, hlavně pro tátu - má vředy. Prý je to OK, zatím jim nikomu nic nebylo. Promlouvala jsem do duše tátovi, ten to snad pochopil, ale po krátkém čase zase sní, co mu máma dá. Ségra rovnou řekla, že to je jejich věc. Tak já, že OK, že sice mám o ně strach, ale že my, a hlavně děti, to jíst nechceme, hlavně pro děti že je to riziko. To mi máma odsouhlasí, ale příště zase! Dá jim prošlé sladkosti, patnáctileté prolezlé piškoty a rok prošlý jogurt. A tu starou smetanu do jídla. Já to filtruju, ale znamená to, že jim je prostě nemůžu nikdy půjčit samotné. Což by oni už občas chtěli třeba na víkend staršího. On by chtěl, já taky- nenám žádný oddych, žádný hlídání- výjimečně půlden u nás, ale tohle prostě nejde. Tak se vykrucuju a když to řeknu rovnou, tak se máma hrozně urazí - nebo slibuje, ALE- nedodrží. Ach jo. Už si s tím nevím rady.