claca,
no, mě to samozřejmě zajímá, protože Neurol a jiné BZD jsou návykové jako chlast, z chlastu já se taky dostávala sama, spíš proto, že nade mnou visel damoklův meč, a já se PL bála jak čert kříže.
Teď běru Rivotril, když už je mi fakt zle, nemívám už takové úzkosti, já hio beru spíše při náznahu depresivní epizody, když se rozjíždí...tohle mi ji pomůže přežít, zaspat, neudělat nějakou hloupost. Mám výhodu, že už mám děti větší a můžu si dovolit polevit. jen pracovat s tím moc nejde.
Stejně jako Ty jsem měla velké zhoršení po porodu, to byla hrozná poporodní deprese, a nikdo mi to nevěřil, proč bych měla být smutná, když mám vytoužené dítě...
Ano, vypadá to, že jak úzkosti, tak deprese (jsou to nějaké příbuzné asi), ze života už nikdy nevymizí, jestli se objevily jednou, budou mít vždy tendenci se vracet.
Jsi dobrá, že jsi zvládla odvykačku bez detoxu v nemocnici.
To musely být husté stavy.

Holky, co trpíte podobnými obtížemi, jak to zvládají vaši manželé? A co děti, vědí, že maminka má nemoc a potřebuje třeba klid? Jak toto řešíte?