"ale několikrát jsem se to snžila vysvětlit manželovi,dokonce byl i u mé lékařky,ale je bohužel vychován na venkově a starou výchovou a nějaké psychické podle něj výmysly prostě neuznává,podle něj jsem líná a histerická"
--------------------------------------------------------
Tak to se zvládá blbě, bez podpory, co?
Ale to, že byl za Tvou lékařkou bych docela brala jako projev zájmu a snahy pochopit... No asi se jí nepodařilo ho přesvědčit, co?
Můj muž se o mého psychoterapeuta začal zajímat až ve chvíli, kdy mého muže i moje setra začala tlačit do toho, že něco se mnou není O.K.
Tak zvedl telefon a chtěl se zeptat na můj zdravotní stav. Doktor se s ním odmítal přes telefon bavit, že pokud o tom já vědět nebudu, nemůže podávat žádné info. Ale nabídl mu schůzku, kde bychom byli všichni tři a tam by mu vše řekl.
To manžel, ješita, odmítl, že jestli není pro doktora dostatečný partner, tak se na něj může...tentononc. Myslím, že manžel ve skutečnosti ani nic o mé nemoci slyšet nechtěl, že jen podlehl naléháná mé sestry, která o mě měla strach. Můj muž si myslí, že terapie je mi k ničemu, ale nekecá mi do toho a nechá mě tam chodit.
-------------------------------------------------------------------
-------------------------------------------------------------------

"co se týče rivotrilu,tak tě obdivuji že po něm jsi schopná něco dělat,já se do půl hodiny ani neudržim na nohou a usnu i v seděstejně působí na mě třeba i Attarax,neurol byl jediný,po kterém mě povolí napětí a nechce se mi spát,to samé lexaurin"
-------------------------------------------------------------------

Tak to já jsem na Rivotril zvyklá, začala jsem ho brát kvůli úzkosti a velkému třesu, kterým jsem trpěla. Ono je to i antikonvulzovum, myoleraxans, a antiepileptikum.
Celkově zklidňuje celé tělo a uvolŇUJE KŘEČE.
Výborně mi sedl.
Když je mi moc hnusně, sním jich docela dost. Jindy si nevzpomenu, jak je týden dlouhý.

jednou jsem spřiotrávila Rivotrilem, ve snaze zahnat úzkost, a pořád to nefungovalo, tak jsem vzala nenačatou lahvičku Haloperidolu (hodně tlumicí antipsychotikum) a celou jsem ji vypila.
To byla síla. Nikdy více.
Až se budu chtít zabít, tak tuhle kombinaci opravdu vynechám, je to hnus fialovej. Navíc to zapsali jako pokus o suicidu, což nebyl.

Lexaurin já na sobě necítím, a Atarax nesnáším, je mi z něj divně. Hlava šrotuje naplno, ale oči se zavírají nekontrolovaně, a usnout se nedá...brrr. Nikdy více.