Přidat odpověď
Já jsem děti až na výjimky nikdy do ničeho netlačil. Protože zastávám názor, že ditě nakonec ke všemu dojde svým vlastním tempem. Některé dřív, některé později. Takže konkrétně plínky jsme vůbec neřešili. A nechápu důvod, proč to řešit. Starší dcera měla takovou zvláštnost - čurat hodila už na nočník nebo na záchod, ale nějak ji víc vyhovovalo kakání do plínek. Takže byla bez plínek, akorát, když už dlouho nic, tak jsme plínečku dali, ona si hned někam zalezla - nejraději za závěs v pokojíčku - a vykakala se :o) Synkovi zas trvalo trošku dýl to čurání - jakože už věděl, a někdy to dal, ale když byl zabraný do hry nebo apod., tak to pustil. Pak ještě v noci to byl nějakou dobu probém, ale také se to nakonec zvládlo...
Přitlačit jsem musel zatím ve dvou věcech - jedna vám může připadat zvláštní - musel jsem prostřední dceru "násilím" naučit jezdit na kole. Ovšem to je dáno její povahou. Ona prostě, když se jí něco hned nezačně dařit, tak jde od toho. Například jsem koupil pro sebe i děti luky. Střílíme, ale bez té prostřední. Prostě zjistila, že to není jen tak, a už to do ruky nevzala. Tak střílení z luku není nic esenciálního, tak jsem to nechal být. No, to kolo je trošku něco jiného, a když to po prvním pokusu odmítala zkoušet znova, musel trošku zatlačit na pilu... teď je samozřejmě rád :o). A ten druhý případ bylo mluvení u syna. Tomu jsme také nechávali víceméně volný průběh, ovšem nakonec musel mít odklad. Takže pak už to nebyla sranda, muselo se těžce trénovat... :o)
Předchozí