Před osmi lety jsem rodila své první dítě. Musím po pravdě říci, že jsem se na porod moc nepřipravovala. Vlastně jsem se nepřipravovala vůbec. Odjela jsem do porodnice, která mi byla doporučena, a příliš se mi to nevyplatilo.
Porod si už příliš nepamatuji, avšak to, co se dělo potom, mi z paměti hned tak nevymizí. Miminko mi na porodním sále ani neukázali a když jsem se po něm ráno začala „pídit“, bylo mi řečeno, že pokud nejsem schopná chodit, co bych s ním asi dělala. Poprvé jsem jej tedy přiložila k prsu po dvanácti hodinách a pravděpodobně kvůli tomu jsem potom další dny neměla mléko.
Když jsem tedy nakonec dítě dostala, nikdo mi neukázal, jak se kojí, přebaluje … Za to jsem dostala řadu rozporuplných informací typu: nepijte 100 % džusy, jsou ostré, druhý den byl k svačině; lékař: „Řekněte si po vizitě sestřičce o projímadlo“, sestra: „Vy chcete do dítě zabít?“ apod.
Když mi pak sestra hrubě vynadala, že se mi syn dvakrát za sebou pozvracel, a že „Když ty košilky neperu, měla bych na ně dávat pozor!“, byla jsem psychicky úplně na dně.
Proto jsem podruhé vybírala velmi pečlivě. Hledala jsem na Internetu, v časopisech. Jaké bylo moje překvapení, když mi z analýzy nejlépe vyšla opět ženská ordinace U apolináře. Stálo mě to hodně přemáhání ale na konec jsem si řekla, osm let je osm let, za tu dobu se toho mohlo hodně změnit. A dobře jsem udělala.
Tak vlídné přijetí jsem opravdu nečekala. Velmi ochotná a vstřícná porodní asistentka byla mě i mému muži velkou oporou. Sama nabízela všechny nejmodernější prostředky utišující bolest (nejvíce mě potěšila výřivá koupel). A tak přes to, že porod není zrovna procházka růžovým sadem, zvládli jsme ho nakonec já, můj muž i naše malá Alžbětka dobře.
Po porodu si ji odešel „hrdý otec“ za pomoci dětské sestry sám poprvé omýt a upravit a když mi ji pak přinesl, vložil do náručí nebylo šťastnějších lidí na světě. Následující čtyři dny byly plné neprostého pochopení a snahy pomoci, jak ze strany ženských, tak hlavně dětských sestřiček.
Chtěla bych opravdu vyzvednout jejich neúnavnou snahu ve všem maximálně vyjít vstříc jak přímou pomocí, tak i dobrou radou vycházející z letitých zkušeností. Zapomněla jsem napsat den porodu - Silvestr 31.12.2002. Tou dobou se zpravidla oslavuje odcházející rok a ony bez ohledu na to ze sebe vydávaly maximum. Drobné nedostatky v úklidu rychle vyřešil přednosta kliniky a my dvě jsme čtvrtý den odcházely zdravé a spokojené.
A mě nezbývá než opravdu upřímně poděkovat a popřát celému týmu pracovníků této porodnice mnoho pracovních ale i osobních úspěchů.

Ivana, Petr, Alžbětka