Docela se mi ulevilo, že nejsem jediná, kdo má abnormální strach z porodu. Také si bohužel neumím připouštět jen to hezké co těhotenství přináší. Více si připouštím to špatné. Jak už tu bylo zmiňováno - kleště apod. Dítě určitě chci, ne v nejbližší době, ale chci. Je mi něco málo přes dvacet, takže ještě s příelem nespěcháme. Jsem na 70% rozhodnuta, že budu rodit císařským řezem. Z jizvy strach nemám, myslím, že už to dnes není jako dřív a dá se popřípadě domluvit i s plastikem, aby šil on. Také o tom s nikým moc nemluvím, protože ty, co už rodily, to vůbec nechápou a mají mě za sraba... Přítel naštěstí stojí nohama na zemi a můj strach chápe. Viděli jsme už například několik postižených dětí, které jsou postiženy právě proto, že je při porodu přiškrtila pupeční šňůra, to opravdu riskovat nechceme ani jeden...Kdoví, třeba až otěhotním, vše si rozmyslím a budu rodit přirozeně, zatím to tak však nevypadá. Tak přeji všem co mají obavy z porodu hodně štěstí. Určitě to všechny zvládneme ať už přirozenou cestou či jinak.