Na prohlídky chodíme rádi -- s kojencem až do roku věku to šlo, jak se dá dítě nést . Pak jsme měli lehce hluché období, které vystřídalo období vychovávací. Pokud dítě nikdy na prohlídku nevezmu, žádoucímu chování ho nenaučím. Nutno říci, že opustit prohlídku jsme nemusela (narozdíl třeba od koncertů jeho sourozence), natolik se ovládnout dalo a dá.

Ad průvodci. Zčerstva musím poděkovat slečně průvodkyni ve Velharticích. Po dlouhé době někdo, kdo při výkladu používá normální intonaci.
Muž zase se slzou v oku vzpomíná na průvodce (snad kastelán) na Pernštejně (při společné prohlídce byl jiný, úzkostlivě syčející, dotkli-li jsme se jakéhokoliv kamene) -- "To je prevét, čili česky výsernice."