Lída K: Četla jsi i mé ostatní příspěvky za poslední dobu? Myslím, že je z nich docela patrné, že s depresí mám opravdu „hluboké zkušenosti“ :o) (Měl být spíš smutný smajlík, ale to by mě mohlo hodit do deprese :o)). Opravdu jsem si zažil i ty nejhorší stavy a vím, moc dobře, ostatně to tady skoro pokaždé píšu, že po překročení určité hranice si už člověk sám nepomůže. Ale všechny ty věci, o kterých tady píšu, fungují velice dobře jako prevence a také při lehčích stavech, kdy mohou člověka z depky buď vytáhnout úplně, nebo částečně nebo mu alespoň pomohou k tomu, aby se nepropadl ještě hloub.

Nux: Fakt nevím, pořád se mi zdá ta vaše komunikace psychiatr-psychoterapeut-pacient jako nedostatečná. Vy byste se měli společně shodnout na diagnóze. Měli byste zvážit všechny eventuality. Říkáš, že máš jako hlavní dg. úzkostnou poruchu. No, ale co když je to špatně? Já mám také úzkostné stavy. Někdy tak silné, že nemohu nic polknout, jak mám stažený žaludek. Přesto vím, že primární je deprese a úzkost vychází z té deprese, nikoliv naopak. Můžeš na tom být podobně. Měli byste probírat, jak reaguješ na ty či ony léky apod. Konkrétně Welbutrin na úzkostnou poruchu? Když Welbutrin může úzkostné stavy podporovat? A to, jak Ti předepisuje léky, se mi už vůbec nepozdává. AD se nepředepisují, jak si řekne pacient. Není možné je hned vysadit, hned nasadit. TO může dělat pěknou paseku...