já trpěla,když jsem ho tam musela nechat ty dva dny samýho na jipce-pak jsem tam dojížděla-ze začátku dva dny-sto km tam a sto km zpět..byla jsem tam s ním aspoň přes den,když neměli místo a pak se naštěstí uvolnilo...po tom,co jsem tam viděla,jak to tam chodí,bych ho tam samotného nenechala ani minutu!!!Mimčo se vzbudilo,řvalo hlady-nic nedostalo,pak řevem usnulo-došla sestra s mlíkem "aha,on spí" a zas šla...pak se děcko vzbudilo a mělo smůlu,sestra došla s flaškou zas až se uřvalo-sem nějak nechápala-pak tam tu flašku teda nechala a dali jsme mu ho my rodiče jiných dětí....a byl tam s náma jeden kluk asi dva roky-a ten se tam tak psychicky zdeptal,že nevím jaký si nesl následky..děs a hrůza.Na konci pobytu byl ten kluk totálně apatický,když byl na pokoji s náma,tak se na mě uplně upnul,po operaci ho ale šoupli jinam a jelikož "prudil" a brečel,tak děcka s ním napokoji nechtěli být,takže tam nakonec zůstal sám..no děs.