já jsem materialista , takže na nějaké transcendentálno nevěřím.

Myslím si, že to je to, co říká Sid - to, co vyčerpává, je především ta pozornost, kterou dotyčné(mu) věnuješ, a to, že jeho starosti tak trochu "přebíráš na sebe", necháváš je na sebe působit.

Myslím, že lidé, co "nevysávají" tak nějak dávají najevo, že si své problémy jsou schopni řešit sami (i když jim udělá dobře se s nimi svěřit,". Ti "vysávači" to nechávají spíš "otevřené", jakoby chtěli, abys do toho nějak zasáhla a angažovala se v tom (byť jen slovně). A když je to pořád dokola to samé a nikam to nevede, tak to jednoho unaví.

Mně se tohle stává i po celém dni stráveném s vlastními dětmi, když třeba jedeme na výlet a já se jim snažím cestou různé věci vykládat a vysvětlovat - a pak večer, když sedíme ve vlaku a jedeme domů, tak se přiznám, že jsem už alergická na věčné "mamí, a proč tohle" a "mamí a proč tamto".

Myslím, že je to právě tou angažovaností, kterou u dětí prostě máme a chceme ji tam, ale u "cizích" ne vždycky.

Řešení taky nastínila Sid - i když to zní hnusně, tak takové lidi pocitově trochu "odstřihnout", aby se Tě jejich problémy tolik nedotýkaly, jde-li to, i trochu omezit kontakt s nimi, nejde-li to, tak se naučit pouštět jejich řeči jedním uchem tam a druhým ven a zasáhnout jen tehdy, když je situace opravdu nějak vážná.