Kudlo, vystihla jsi to dopuntíku přesně.

Jen maličkost, jsou i psychologové, kterým platit nemusíš :-D

Jinak, než říci ne, se upíra zbavit nedá. Ano, trvalo mi to, než jsem to udělala, ze strachu, aby nebyly scény, abych je neměla na svědomí.... Dokud jsem si neuvědomila,že můj život je můj a mám ho žít já, a taky že za druhé nejsem zodpovědná. Bez scén se to neobešlo, ale šlo to přežít. A výhra to byla nakonec pro všechny.

S jednou kamarádkou jsem se ale rozešla úplně. Za celé roky jsem ani jednou nepocítila lítost, pocit viny. Jen úlevu. A ona byla právě ten mezník, kdy jsem se naučila lidi odhadovat hned a uvědomila jsem si, kde jsem já dělala chybu - převelká ochota pomáhat a být psychickou podporou, na úkor svých potřeb. Vše má své meze.